Plavba na Lipary aneb jak jsem si sama sobě chtěla něco dokázat a nakonec bylo vše jinak a nebo taky možná ne

Poznámka od skippera: Vášnivá jachtařka a výtvarnice Zuzka Kočišová (www.pruhovanyobchod.cz) chtěla zkusit plavbu poprvé sama bez své obvyklé posádky. Jak to nakonec dopadlo se můžete dočíst v jejích zápiscích z naší společné květnové plavby na Lipari, respektive na Pantelleriu:  

7. - 14. května 2022

Čas odletu směr Palermo se blížil, práce se kupila, vernisáž a tak, no jo, ale vše bylo domluvené a zaplacené, takže jsem se začala chystat prvně na loď a sama. Jenže asi dva týdny předem vypadla druhá holka z posádky a dcera slyšela v autě můj rozhovor se skipperem Martinem a řekla, že by jela. Ten jí slíbil, že se může pouze vézt a bylo rozhodnuto. Jedeme ve dvou. Matka a dcera. Takže první změna, nejedu sama, jedeme jako dámská jízda v mužské posádce. A druhá změna nastala v zápětí. Předpověd na Lipary říká, že tam nebude foukat, ale jako vůbec. A tak kapitán udělal kapitánské rozhodnutí, vybral jinou loď od stejné charterovky Seafolk.it v jiné marině s tím, že místo Lipar budou Egadi. Takže to, na co mě nalákal, taky nebude. No paráda, ještě že nelpím na drobnostech, že.

No ale pak už bylo vše zalité sluncem, mnohdy doslova neb svítilo a hřálo, i když na bundu to stejně bylo, vítr je vítr. Plavba skvělá, posádka vcelku v pohodě, skipper zkušený, klidný, pohodový a vtipný, který se při vjíždění do mariny chová s takovou jistotou, že mne nikdy ani omylem nenapadlo, že by nezaparkoval loď na první dobrou. A když mne přemluvil po mém ostychu, abych kormidlovala, pěkně při plavbě na plachty a pak jen v klidu pravil ... Proč si nevěříš, vždyt kormidluješ v šestce? (6 Beaufortovy stupnice), a když mne lehkým nátlakem nechal u kormidla i při dělání réčka, obratu proti větru, a já poněkud vyděšeně pravila, že to bylo prvně, a stále foukala ta šestka, měla jsem pocit, že vyrazit na tuhle plavbu bylo dobré rozhodnutí.

A teď k vlastní plavbě. Po všech změnách máme lod v Marsale. Z letiště v Palermu jedeme domluveným autem celá posádka společně do mariny na západním pobřeží Sicílie. Martin přebere loď, nakoupíme jídlo a jdeme na večeři. Ráno vyplouváme. Hurá na moře, těším se i bojím, už zase nevím všechny uzly, nevěřím si za kormidlem a tak vůbec, znalí mne pochopí. Martin prosazuje a touží po plavbě na Maltu, takže vyplouváme tím směrem, pěkně na plachty, fouká dobře, občas větru pomůžeme motorem. Část posádky si plavbu užívá, část spí a část se sžívá s nepevnou plochou pod nohama. Plavba na Maltu nonstop se nakonec přehodnotí a v podvečer zajíždíme do mariny ve městě Sciacca. Někteří se stihnou před večeří ještě projít po městě, což se mi nepodaří, takže pro příště nechám sporák studený a jdeme se projít taky. Nakonec se posádka shodne na další změně plánu, tedy plánu, který se stejně již několikrát změnil, a ráno dáme plavbu na Pantellerii, italský ostrov kousek od Tunisu.

Celé pondělí jachtáme, vítr krásně fouká a míle přes Strait of Sicily směrem na Pantelleriu krásně ubíhají. Vpodvečer tam jsme, poslední dvě hodiny plavby mě skipper nechává kormidlovat a to až úplně k přístavu.

Úterý strávíme na ostrově. Nazkoumám, co je zde k vidění, a chceme najít zastávku busu a jet na sopečné jezero Lago di Venere. Domlouvat se anglicky s Italama, co umí jen italsky, je taky paráda, takže nakonec je lepší volba taxík. Posbíráme celou posádku a jedeme. Jezero je v kaldeře, je termální, dá se v něm koupat a bahnit a je u něj sympatická trattoria, kam zajdeme na kávu, místní víno a lehký oběd. Pak pokračujeme do venkovního vulkanologického muzea u majáku Punta Spadillo a projíždku zakončíme na Acropolli di San Marco. Se Šimonou se pak ještě projdeme po Pantellerii městě a po siestě jdeme koupit něco do krámku s místními specialitami a ke kostelu.

Středa je opět pouze ve stylu jachtingu, opět si troufám za kormidlo. Pravda jsem spíše ukecána, ale co už, jsem pochválena a užívám si to, co víc chtít. Slunce nad plachtami a vítr ve vlasech, ach. V podvečer připlouváme do města Mazara del Vallo.

Čtvrteční dopoledne strávíme procházkou po městě. Sicílie se za těch více jak 25 let, co jsem tu byla naposled, moc nezměnila, i přes všudypřítomnou patinu je tu krásně. Znalí pochopí, jak to myslím. Po městě je spousta kachličkových mosaik, jsou skoro na každém rohu, na domech ve staré části města, na zemi, na lavičkách, jsou krásné, zajímavé, nápadité a naprosto nás uchvacují. Malý výběr jsem si musela nafotit. Snídáme se Šimonou v kavárně na náměstí. Já poctivé italské espresso, ona poctivou italskou zmrzlinu. Po malých nákupech - za cca 110 Kč po přepočtu máme tašku plnou ovoce a zeleniny, pár hadříků pro slečnu a ryby na večeři, které nakupujeme na správné italské rybí tržnici, kdy my mluvíme anglicky a prodavač italsky - se vracíme na lod, uděláme si oběd a odplouváme do Marsaly. Nastoupat do domovské mariny proti silnému větru a už trochu větším vlnám nakonec trvalo celé odpoledne až do večera. Dokovali jsme až za soumraku.

Ráno nás čeká poslední den na moři a poslední plavbička. Vstáváme před šestou a po šesté už vyplouváme na motor na Egadské ostrovy, resp. na jeden z nich, na ostrov Favignana. Je to nutnost, ráno nemá foukat a taky nefouká, po deváté začít foukat má, ale foukalo by nám zase přímo do čumáku, tak proto tento plán. Před devátou tedy připlouváme do přístavu. Dopoledne strávíme procházkou po městě. Na rozdíl od jiných navštívených míst to tu již vcelku turisticky žije, ale i tak je tu moc milo. Káva v kavárně na náměstí a něco sladkého k tomu nám krásně uzavírá naší plavbu. Pravda trochu to naruší italský bordel v mooringových lanech na molu. Tak dlouho s tím marineros blbnou, až nám to zamotají do propeleru. Asi si potápěč potřebuje vydělat, no. Na plachty se vracíme zpět do Marsaly s malou a krátkou zastávkou na druhé straně ostrova u majáku na koupání. Po páté hodině jsme zpět v marině. Večer zajdeme ještě na zmrzlinu a pak i na víno a plavba je tím zakončena.

Část posádky letí jiným letadlem již dopoledne, což je fajn, protože jedeme společně do Palerma, vysadíme je na letišti a my pokračujeme do centra a máme 6 hodin na prohlídku města. Chodíme se Šimonou samy. Navštívíme katedrálu, vylezeme na její střechu, užijeme si parádní výhledy, navštívíme kamarádem doporučený kostelík, procházíme se uličkami. Domy olezlé, balkony typické s prádlem a látkou přes zábradlí, odpadky všude, kostely všude, hospody taky všude, jen tedy najít bankomat, abychom mohli zaplatit dopravu, bylo složité, ty všude rozhodně nebyly. Palermo má zkrátka své osobité kouzlo. Tak snad zase na viděnou dříve než za víc jak čtvrt století.

Děkuji Martinovi, bylo to fajn, díky posádce a díky Šimoně, dámská jízda se nám osvědčila, tak si jí zase zopakujeme. Ahoj.

Pozn. redakčně zkráceno, úplný Zuzčin text je na jejím facebookovém profilu ZDE

Chceš se mnou také vyplout na Pantelleriu, Favignanu, Lipari nebo Maltu? Tak se ozvi a domluvme se na termínu.