Rum a do mola bum (Balt s Jiřím Zindulkou II. část)
Původně to na Baltu měla být úplně jiná plavba na úplně jiné lodi s úplně jinou posádkou, ale člověk už si tak nějak zvyknul, že míní, a korona vše neustále mění. Takže nakonec to byly čtyři dny na hliníkové expediční lodi Boomerang (Reinke 15M) se skipperem Jiřím Zindulkou, za což jsem moc rád. Přiučit se trochu od opravdových mistrů skipperského řemesla je vždycky velký zážitek a zároveň to člověka nesmírně motivuje posunovat se dál. Minulý týden jsem v I. části psal o navigační ostudě při plavbě ze Svinoústí na Bornholm - více zde. Dnes poplujeme do mobilní sauny v jednom malebném švédském přístavu.
Slunečná plavba do Kåsebergy
Přeplavba z Bornohlmu do přístavu Kåseberga v jižním Švédsku proběhla naprosto pohodově. Vítr byl velice slabý, že jsme si část cesty pomáhali motorem. Vlny a vzdouvání byly zcela minimální, ale hlavně před polednem se roztrhaly mraky, vysvitlo sluníčko a dokonce bylo možné se místy pokochat pohledem na modrou oblohu. Viditelnost vynikající. Jiří Zindulka to komentoval slovy, že podzimní Balt umí připravit také velice nečekaná překvapení. Během přeplavby jsme s Lukášem připravovali brunch. Měli jsme ten den službu v kuchyni. Na menu byla vajíčka a fazole. Fazole jsme ovšem vylepšili podle Petrova receptu na osmažené cibulce se sladkým kari, byly pak delikatesní. Míchaná vejce jsme zase ozvláštnili podle Lukáše tím, že jsme je smažili na pikantní maďarské klobáse nakrájené na kolečka. Posádka i skipper byli s jídlem velice spokojení. Jelikož ještě nebylo jasné (alespoň mně), zdali v Kåseberze zůstáváme přes noc nebo zdali na noc vyplujeme, a protože jsem zrovna neměl hlídku, šel jsem si po branchi zdřímnout a dohnat spánkový deficit z minulé noci. Vstal jsem až na dokování, manévru velel zkušeně Petr, přistávali jsme opět podélně.
Ales Stenar - Stonehenge nad Baltem
Už na Bornholmu mluvil skipper v souvislosti s Kåsebergou kromě sauny také o nějakých kamenech a také kvůli nim jsme chtěli do Kåsebergy doplout ještě před setměním, abychom je stihli navštívit. Nic bližšího nám ke "kamenům" ale dopředu neřekl, že sami uvidíme. Krátce po zadokování jsme všichni kromě Petra, který šel zatopit do sauny, a skippera, který si šel zaběhat, vyrazili z přístavu. Po značené cestě jsme vyšlapali na kopec nad přístavem, pak šli asi kilometr až dva na skalách nad mořem pastvinami pro ovce opět po turisticky značené cestě. A najednou se nám otevřel výhled jak z nějakého fantasy filmu. Navíc už se stmívalo, obzor fialověl, což atmosféru jen umocňovalo. Ony skipperovy "kameny" byly Ales Stenar, megalitický útvar z asi 7. století po Kristu. Sestává z 59 obrovských kamenů drze trčících ze země a formujících se ve tvaru vikingské lodi na ose severozápad-jihovýchod. Proč někdo Ales Stenar takto postavil a zrovna na kopci nad Kåsebergou se dodnes přesně neví. Může se jednat o vikingské obřadiště, památník významné osobnosti nebo sluneční kalendář či něco úplně jiného. Je skvělé narážet na věci, které si po mnoho století zachovávají svá tajemství až do dnešních dnů. Během návštěvy Ales Stenar jsme nakonec úplně zatměli a to poměrně rychle. Naštěstí příležitost "kameny" navštívit znovu a za světla se naskytla ještě další den a samozřejmě jsme si ji nenechali ujít. Energie toho místa je obrovská.
Etické dilema s prolomením zámku do sauny
Po návratu z večerní návštěvy Ales Stenar jsme se těšili do sauny. Skipper, který zrovna vyrážel zaběhnout si 10 km, nám však hlásil, že Petr ještě nezatopil. Že chodí vesnicí a hledá majitele sauny. Na menší mobilní sauně stojící na konci přístavního mola byl totiž zámek s číselným kódem. Jiří Zindulka sice měl telefon na majitele sauny, nikdy se mu ale nedovolal a nepodařilo se to ani nám, když jsme to nyní zkoušeli. Jedna z předchozích posádek Boomerangu však číselný kód prolomila, tudíž sauna nám k dispozici byla. Petrovi však přišlo neetické se do ní takto vlamovat. Sám má doma saunu vlastní a pokud by se mu do ní sáčkovali nezvaní hosté, radost by z toho určitě neměl. Tak jsme s Lukášem začali připravovat večeři, tentokrát svíčkovou z Expres Menu s karlovarským knedlíkem. Původně jsme chtěli jít na rybu do některé z restaurací v přístavu, ale k našemu zklamání neměly večer otevřeno. Petr se vrátil na loď s tím, že majitele bohužel nenašel. Tak jsme ještě asi hodinu dál debatovali o etických rozměrech saunování bez posvěcení od majitele. O tom, jestli to není příliš čecháčkovské chování. Petr odolával a odolával, až jsem se chystal, že tam půjdu zatopit já. Nakonec se nám jej ale hlavně díky skipperovu moudrému pohledu na celou záležitost podařilo přesvědčit. Hlavní skipperův argument byl ten, že až jednoho dne majitele v Kåseberze konečně potká, tak se s ním rád a férově vyrovná za saunování všech posádek Boomerangu. Na to slyšel i Petr. Zároveň jsme se dohodli, že v sauně necháme pro pana majitele plzeňská piva a láhev tvrdšího alkoholu, což jsme předpokládali, že by mu mohlo udělat radost.
Sauna s výhledem na moře
Roztopit saunu trvalo Petrovi pak ještě asi hodinu. Čekání jsme vyplnili relaxací na lodi, během které jsme otevřeli láhev rumu Heffron. Když jsme odcházeli do sauny, bylo vypito jen maličko. Sauna byla parádní, designovaná ve Finsku, vyrobená ve Švédku, jak hlásal reklamní slogan. Mobilní na kolech, že se dá zapřáhnout za auto a popojet s ní jinam. Podle mého odhadu by pojmula maximálně deset osob. Topilo se v ní dřevem a zadní stěna byla prosklená, že bylo vidět na moře. Vytopit se ji podařilo na něco přes 80°C. Protože to však bylo sálavé teplo z hořícího dřeva, pocitově byla teplota vyšší a přesto velice příjemná. Zchladit jsme se chodili na konec mola a po schůdkách do moře. Balt měl podle teploměru vody na lodi 8°C. Bezkonkurenčně nejdéle ve studené vodě vydržel Michal. Saunu má hned vedle domu a bylo vidět, že má v tomto směru natrénováno. Skipper se v sauně rozpovídal o svých plánech na příští rok. Na jaře bude dál dělat tyto kratší plavby na Baltu a pak postupně vypluje do Norska, Skotska, na Jan Mayen, na Island a rozestoupí-li se ve správný čas ledové kry, tak také do Grónska. Získá-li povolení, tak by s Boomerangem rád plul rovněž na nejsevernější souostroví na světě do Země Františka Josefa a pokusil by se doplout až na vůbec nejsevernější bod Evropy mys Flygeli na 81° 30' severní šířky. Odtud ještě kousek dále až na 82. rovnoběžku v Severním ledovém oceánu. V létě jsem některým posádkám v Chorvatsku nedokázal úplně vysvětlit, v čem spočívá kouzlo plavby k Jabuce, osamělé skále uprostřed Jadranu. Vysvětlovat nezasvěceným a nepolíbeným, v čem spočívá kouzlo doplutí na rovnoběžku kousek pod Severním pólem, by ale byl ještě úplně jiný level. Dál se Jirka Zindulka rozpovídal také o Boomerangu a tom, jak nynější plavby na Baltu probíhají také za účelem odladění všech detailů, aby byl Boomerang pro plavbu do mimořádně extremních podmínek naprosto shipshape.
Chorvatsko - nejkrásnější lokalita na dovolenou na jachtě
Během saunování přišla přirozeně řec také na Chorvatsko. Každý z posádky měl s Chorvatskem a s letními dovolenými na jachtách v Dalmácii samozřejmě spoustu zkušeností a zážitků. Někteří jezdili a jezdí, někteří trochu zanevřeli, že Chorvatsko navštěvují už jenom mimo sezónu. Skoro všichni jsme v posádce sdíleli zážitek z plavby na Palagružu. Mluvili jsme o svých oblíbených zátokách, o bójkových polích s tradičně protivnými výběřčími. Někteří z kluků letos v Chorvatsku nebyli, tak já se zase podělil o zkušenost, kdy i uprostřed sezóny bylo lidí a lodí poskromnu, že se až člověk cítil jako zpátky v devadesátkách. Chorvatsko tehdy bylo pro jachtaře vlastně taková panenská oblast. Jirka Zindulka mi potvrdil, co už delší dobu tak nějak intuitivně tuším, a sice že Chorvatsko je jedna z nejkrásnějších jachtařských lokalit v Evropě i na světě. A pro letní dovolené na jachtách je přímo ideální. Super také bylo, že se s námi podělil o tipy na kotviště, kde by se rovněž v natřískané sezóně nedecimované žádnou pandemií mohlo poštěstit, že budeme sami. Už se moc těším, jak tahle místa začnu se svými posádkami příští léto prozkoumávat.
Rum, který se vypařil
V sauně jsem dal nakonec dvě kola. Říkal jsem si, že to nebudu přehánět, že nás čeká ještě dlouhá cesta zpět do Polska. Na loď jsem se tak vrátil ze sauny jako první. Jirka M., který se saunovat nešel, umíval nádobí a strašně se u toho usmíval. Sednul jsem si za stůl v pilothausu a můj zrak padnul rum Heffron. Přišlo mi ale, že je ho v láhvi o něco méně, než ho bylo, když jsme odcházeli do sauny. Jirka začal povídat úžasného historky ze svého dobrodružného života v showbyznysu. Jako vždycky po sauně na mě začala padat příjemná únava, Jirka povídal a povídal a najednou bylo rumu už jen na dva prsty. Napadlo mě, že bychom ho možná měli rychle dopít a dělat, že tam nikdy žádný rum nebyl. Nicméně po těch eticky laděných debatách o saunování v zamčené sauně jsem si říkal, že by to nebylo fér, a nalil si ještě dalšího panáka. Když se vrátil ze sauny zbytek posádky, tak bylo v láhvi Heffronu opravdu už jen na dně, až mi bylo trochu studno. Kluci to ale vzali sportovně, s humorem a měli pro mě s Jirkou pochopení. Pokračovalo se myslím ginem, ale už si úplně nepamatuju. Loď však byla bezpečně zadokovaná v bezpečném přístavu. Ráno nás poprvé během této plavby nečekal úplně brzký budíček, dočasná společenská unavenost posádky zesílená příjemným saunováním, tudíž pro tento moment nepředstavovala žádnou zásadní komplikaci nebo nebezpečí. Žádné bum do mola se tedy nekonalo.
Pokračování příště